DECH jako součást práce s tělem (článek se ještě ladí)

Jako součást terapeutického setkání

Dech můj, dech klienta, naciťuju se celou svou bytostí, nechávám tělo, ať rezonuje s klientovým.

Nechávám běžet proces dávání masáže, a zároveň sleduji tělo přijímajícího. Když se dech zastavuje, a jakoby ustrne, jsem to já, kdo si povzdechne, a vydá zvuk jako aááách, a možná si povzdechnu, a klientův dech v klidu pokračuje.

Jindy se dech přijímajícího zjemní a zjemní, až pak zůstává v dlouhém spočinutí, a tak já zůstávám v mém spočinutí a vyčkám, až se věci změní. Někdy následuje ponoření se do spánku, někdy i s chrápáním. A tady také jen jsem přítomná, volně se sama pohybuju a zůstávám opět v očekávání.

Někdy, když cítím stažení, třeba v oblasti podbřišku, tak spolu „vedeme dech do tohoto místa, prodýcháme, rozdýcháme, přineseme tam uvolnění, prokrvení, živost.

Dech vědomě ovládaný může být vědomím a myslí veden do různých oblastí těla, dechem se zpřítomňujeme v dané oblasti.

Při práci s tělem během terapeutického setkání průběžně vnímám svůj dech a dech přijímajícího – klienta.

V průběhu setkání  spolu s klientem navozujeme stav uvolnění různými formami dechu, různou intenzitou, občas zaprovokuji a povzbudím vlastním hlasitým nádechem a povzbudím tam, kde jakoby není odvaha se nadechnout.

Situace pojmenovávám a komentuji, tím klienta zapojuji do dění. Nechám si ho to uvědomit  zvědomit,  a tím ho pozývám k aktivitě a k přivlastnění  právě probíhajícího procesu. Přestávám být „dodavatelem“ změn, a vlastně cudně odstupuji, aby „už chodil sám“.  

Jsme jakoby na jedné lodi, já trošku zkušenější, plujeme oba za daným cílem, já popisuju, zvu, povzbuzuji, provokuju, postesknu si. Ale furt jsme „kolegové“ sobě si rovni. Já nejsem autoritou a vševědem. Občas troška humoru odlehčí.

Přitom vlastně používám gestalt přístup, tao tradici, přístup tantrické masáže, např. a uvolněním sebe sama uvolňuji nás oba,

Dovoluji si být svá a otevřená, a odvážná. Nechám, ať se stává všechno co je ze mne, ať se stává součástí procesu, součástí „hry“ – dění.

Vlastně nepoužívám žádnou specifickou ofiko  dechovou techniku, jdu za pravdou konkrétního okamžiku, jsem jen prostředníkem toho, co se má skrze mne, moje tělo, můj dech, co se má udát pro klienta.

Specifickou formou dechu – výdechu, je hlas, ale o tom píšu na jiné stránce zde na webu.