Tanec, zpěv a zdraví - zpátky do rodiny.

Dana Jirkalová




tel. 603175305
dana.jirkalova@seznam.cz

Moje vize

Užívejme přirozený dar hlasu a těla jako medicínu každého dne

Chci vám být průvodcem, inspirací, povzbuzením a  výzvou. - Vám, kteří hledáte, co je za  tím , co je za běžným povrchem a ve větší hloubce;  co je mimo hlavní proud.

Sdílím vlastní životní zkušenost, která je vnímaná esencí a esenci všech kurzů a výcviků, kterými jsem prošla.  

Jak jsem šla životem, dnes je mi  60 let, zažila jsem období bohatá na krásu  a požehnání, a také jsem zažila léta askeze, sebepotlačování, odkládání na  AŽ PAK.Ve své dlouholeté praxi vidím, jak to AŽ PAK, teď ne, nezasloužím si, musím, nesmím, rád bych ale nejde to, … všechny jsou dobře zabydlené v některých životech, lidé je přikrmují a přizpůsobují se jim,  slouží jim. A ani nevědí, co všechno by se dalo dělat!  Znají jen mytologii hlavního proudu, a ani netuší, nevědí, co všechno je možné. A na dosah. Jak si ten život mohou udělat úžasný.  

Nemusíte čekat, až vám bude 40-50, jako bylo mně, když jsem začala se sebeobjevováním a hledáním.  Nemusíte čekat a pasivně přijímat a trpět co vám nesedí. Buďte tvůrcem svého života, změňte si ho do krásy.  Neopakujte chyby, které jsme dělali my, moje generace. … Dělejte své vlastní a učte se z nich.  

Já jsem měla to velké štěstí, že jsem v ten správný čas potkávala ta správná učení, správné učitele a správná společenství.  

Mým přáním a touhou  je provázet, inspirovat a povzbuzovat druhé k tomu, aby používali své  přirozené dary  - k prospěchu, k harmonii a zdraví. Pro sebe i pro druhé.  Mým přáním je, abychom společně pěstovali láskyplné, respektující prostředí.  Máme od přírody skvělé nástroje – tělo, hlas, vědomí a naladěné srdce. Všechny kultury s těmito fenomény pracovaly, tak se pojďme vrátit a znova se naučit, co je přirozené.

Pěstujme ekologické a trvalé udržitelné životní prostředí v naší rodině.

Přeju si vidět lidi rozkvétat, usmívat se. Přeju si vidět , jak nacházejí nový drajv v životě. Miluju, když vidím, jak lidé ze samoty sami se sebou vstupují do propojení a setkávání,  dívají se jeden druhému do očí a nacházejí tam to božské. Jsem šťastná, když se dospělí i děti vracejí  na víkendy, kde se muzicírovalo, a když vidím, jaký úžasný efekt to má na ně samotné i na jejich vztahy. Přirozená hudba a muzicírování skutečně léčí. Ráda si zpívám, když je mi dobře a mám pohodu.

Když tančím, mizí moje bolesti kloubů v nohách, líp se mi dýchá, usmívám se. Cítím se propojená.

Když si udělám čas a prostor pro dotek a masíruju svého partnera, vnuka, kamarádku, tak dávám i přijímám energii a krásu, dávám lásku a vrací se mi láska.

A někdy, když mám stres a napětí, vzpomenu si, že mám DECH. Začnu – skoro se přinutím - dýchat „do břicha“ a vědomě si uvolňuju bránici. Většinou to na začátku musím trochu „tlačit“ = přimět se dýchat naplno. Ale protože vím, že to pomůže,   vydržím.  Dech naplňuje moje břicho a podbřišek, cítím, jak se naplňuje oblast mojí pánve. S výdechy pouštím, co už nepotřebuju; někdy i formou hlasu.  Postupně jsem zase  zpátky,  doma ve svém těle.  (S touto technikou se někdy potkáte u mne na začátku programu; jejími zdroji jsou např.  indiánský tanec pro odvahu a Škola pánevního dna a Inner Winner program)

Myslím že to tak máme všichni. Stávají se nám v životě karamboly, to ano. Také se mi to děje. A také se v těch chvílích potkávám s těmi, které bych jinak nepotkala. Dostávám se do míst, kam bych jinak normálně nešla. Dělám věci, které bych „normálně“ nedělala.

Když mám možnost sdílet to, čím jsem,  dostává můj život smysl a cítím se naplněná, šťastná a spokojená.

Toto je mé vyznání o práci, kterou dělám, kterou nemohu nedělat  a kterou žiju. Napsala jsem, jak to mám dnes, koncem července 2013.

 

Místo pro vaši zprávu